|
Točnické hrátky
Dvoudenní akce zaměřená na volnočasové aktivity dětí od jednoho roku do sta let, začala v sobotu 17. 9. LP 2011 přesně v 11 hodin. Miky, lídr šermířské společnosti Diadém, která celou dvoudenní záležitost zorganizovala, uvedl SHŠ Harcíři z Rokycan, kteří zahájili komickou freskou z období baroka. V nepřetržitém sledu následovala vystoupení Diadému, tanečnic Calando in terra, kejklíře Matese, kteří se na scéně střídali se stále novými výstupy.
Ve spolupráci s hradem Točník se děti i jejich rodiče dostávali do děje již při vstupu do areálu hradu, kde po zakoupení vstupenky obdrželi i Točnické vysvědčení. De facto to byl seznam zábavných stanovišť, do kterého byla na stanovištích zaznamenávána účast. Děti na své pouti hradem potkali Robina Hooda a jeho luk, Bivoje s oštěpy, zjistili, jak je zábavné házet plným měšcem. Jistý Švýcar je přezkoušel z dovednosti střelby z kuše, aby si vzápětí mohli ověřit dovednosti středověkých rytířů v tzv. klání ke kroužku, a hodu švejcarkou. Na posledním stanovišti si mohli přítomní vyzkoušet svoji dovednost v sekání mečem, pod vedením slavného mistra popravčího, Jana Mydláře, a zároveň se dozvědět i některé podrobnosti z práce středověkých mistrů popravčích.
Během dne do prostor hradu vtrhla skupina podivných lidí, s ještě podivnějšími nástroji, ze kterých se později vyklubali členové štábu České televize, natáčející příspěvek do pořadu ČT Studio kamarád. Zaujali je nejen ladně se pohybující tanečnice, ale kupodivu i drsní muži s meči v rukou, zastavili se i u jednotlivých stanovišť a neopomněli nasnímat uťatou ruku v katovně. Bohužel se nenechali setnout, takže asi budeme v televizi.
Program prvního dne skončil před pátou hodinou odpolední, kdy se hrad pro veřejnost uzavírá. Počasí se povedlo, nebylo ani teplo, ani zima, zkrátka perfektní počasí k návštěvě památek, což se projevilo na počtu příchozích.
Po poctivě odvedené práci jsme se sešli v improvizované krčmě, kde jsme pojedli něco ze zásob. Poté se většina účinkujících odebrala do podhradí na koncert.
Ale ani my, kteří jsme zůstali, jsme se nenudili. Probíralo se vše možné z historie scénického a historického šermu, dokonce jsme si na improvizovaném workshopu zatančili s mladými a krásnými tanečnicemi několik, asi čtyři, renesančních tanců, abychom nedlouho po půlnoci použili dovezené spacáky a stany, případně prostory hradu, a uložili se k zaslouženému odpočinku.
Ráno (ne)bylo stejný, jak se zpívá v oné známé písni, ale bylo deštivé. Déšť průběžně sílil a slábl, občas s i z nás počasí vystřelilo, když na okamžik přestalo pršet. To jsme začali doufat - marně. Přesto program začal pouze s dvacetiminutovým zpožděním, způsobeným nedostatkem diváků. Akce se rozjela stejně jako předešlý den. Bohužel program byl pro stále zesilující déšť a ubývající návštěvníky hradu ukončen po druhé hodině odpolední.
Za Collegium jsem se této akce zúčastnil sám, i když pozvání platilo pro celou skupinu. Bohužel ostatní se omluvili z osobních, nebo zdravotních důvodů. Mohl jsem pozorovat, v roli kata Mydláře si celou akci užít, po mnoha letech být oblečen v gotickém kostýmu a nechat si přerazit vlastní popravčí meč. Samé klady.
Z celého víkendu plynou jednoznačná poučení:
1 Když tě pozve Diadém, tak to ber, stojí to za to.
2 Nepůjčuj meč nadrženým civilům, budeš ho muset nechat opravit.
Havran
|
