Collegium1570

Když jsem koncem sedmdesátých let začínal s historickým šermem, byl problém s výrobou zbraní. Naše první skupina spíše hysterického šermu si zbraně vyráběla dle svých možností z ocelové pásoviny, tesařských seker, doma zcizených cepů, kos a všelikého jiného materiálu doma dostupného. Podařilo-li se ukecat místního kováře, získali jsme kvalitní hřeby do cepu, nebo svařený palcát, případně biják s alespoň kilovou železnou koulí s přivařenými podkováky.

Platneřina se odvíjela od toho, jestli jsme dokázali materiál ohýbat i bez výhně, nebo použít dostupnou náhražku. Např. mé první brnění bylo složeno z německé válečné přílby s hledím z pozinkovaného plechu, a okapového svodu. Rukavice byly vyrobeny z plechu na konzervy, přinýtovaného na svářečské rukavice nýty na kůži (po první ráně se rozpadly).

Posléze jsem se přichomýtl k partě, která měla svého zbrojíře. Z mého pohledu to byl zázrak. Meč, který se neohýbal při každém seku. Dokonce kord, který nebyl vyroben ze svářecího drátu, nebo neparazitoval na sportovních čepelích. Koš byl prutový, a ne z naběraček. Zbroje vyráběl také, a to velmi dobře. To byly časy.

Dnes, s přibývajícími znalostmi, a studiem dostupných originálů, mi již nestačí  to, co vyráběla většina zbrojířů v osmdesátých letech dvacátého století. Dnes požaduji zbraně, které se více a více blíží svým originálním předlohám. Tím nemyslím pouze zdobnost a krásu, ale především použitelnost, ve které se skrývá nízká hmotnost a vhodné vyvážení zbraně s požadavky, které originál nemohl splnit, a to vydržet treninky a vystoupení po několik let.  U zbroje se jedná o nízkou hmotnost, pevnost a hybnost. Tatam jsou prohlášení, že středověký voják byl cvičen od malička, a tak válčil s těžkou zbraní, a v těžké zbroji, protože na to byl zvyklý.

V dnešní době, kdy máme spoustu zbrojířů, a mečířů by člověk řekl, že získat kvalitní zbraň a zbroj není nic složitého. Ale stačí proběhnout internet a zjistíte, že každý kdo udrží v ruce kladivo je mečíř, nebo zbrojíř. Někdy mi to připadá i tak, že někteří mistři mají NC frézu, která to mydlí jak na drátkách.

Rádoby osvědčení výrobci čehokoliv nabízejí různé věci, od kostýmů po zbraně, ale otázkou zůstává kvalita a respektování přání zákazníka.

 Najdeme výrobce, kteří dokáží vyrobit zbraň hmotnostně vhodnou i s požadovaným těžištěm, ale váš vzor si upraví podle svého.

Další se sice snaží vyrobit to, co si zákazník přinese na obrázku, ale výsledek je z velké části těžký a špatně vyvážený, nebo vyrobí zbraň podle vašich představ, ale tato se rozpadne při nejbližším treningu.

Podstatně víc výrobců má zažité vzory, které vyrábí bez ohledu na požadavky zákazníků. Jakákoliv změna je finančně nesmyslně nadhodnocena.

Důvod úpadku bude asi v tom, co velmi často čteme v inzerátech: Koupím jeden a půl ruční meč, hlavně levně. Z uvedeného citátu vyplývá, že na kvalitě nezáleží.

Do poslední skupiny patří několik málo nadšenců, kteří dokáží vyrobit velmi věrnou a funkční repliku, díky dokonalému pochopení nároků kladených na zbraň zákazníkem, a zároveň skloubení klasických výrobních metod s moderními materiály.

Taková zbraň je velmi nebezpečná, neboť v sobě spojuje vše, co zbraň určená k zabíjení má mít. Z osobní zkušenosti vím, že moje první zbraň vyrobená mečířem Červenkou byla z počátku prohlášena za nebezpečnou, a trvalo skoro celou zimu, než jsem si na ni zvykl, a byl jsem schopný používat ji tak, aby i „soupeř“ byl mimo ohrožení zdraví. Dokonale vyvážená, lehká a pevná zbrań mě sváděla k využití všech jejích vlastností, čímž bych deklasoval kolegu, majícího meč od svého oblíbeného dodavatele. Kolega si také již pořídil kord od mečíře Červenky.  A mezi námi, také mu chvíli trvalo, než si na ni zvykl.

Co se týká zbraní od jmenovaného mečíře, jsou perfektně zpracovány, vše je kovářsky svářeno, bez použití autogenu, nebo „cé očka“ a je potřeba s nimi umět šermovat. Jistá skupina si od něho pořídila dva jeden a půl ruční meče, do jejíchž čepelí v poslední třetině ke hrotu vyrobili i půl centimetru hluboké záseky, a pak jednu z těchto zbraní přerazili o jakýsi betonový sokl. Samozřejmě šli meče reklamovat. S reklamací „uspěli“, a proto jsem měl možnost prohlédnout si zmrzačené čepele přímo u výrobce. Je zajímavé, že čepele byly zničené pouze u hrotu. Na ostatních částech čepelí nebyla téměř žádná stopa po použití.

Velmi příjemné překvapení jsem zažil, když jsem potřeboval velmi specifickou a cenově velmi příjemnou zbraň pro naši bitevní kočičku Aničku. Na internetu mě zaujal jílec vyráběný šermířskou společností Alotrium. Moc jsem si od sjednané schůzky nesliboval, ale již přístup „Náčelníka“ mě zviklal a na objednávce zbraně jsme se dohodli s tím, že když se nebude líbit, nemusíme ji odebrat. Další komentář netřeba, Anička je s jejich výrobkem velmi spokojená. Vyrobili opravdu velmi kvalitní dívčí rapír za více než přijatelnou cenu. S touto zbraní nelze praktikovat dnes velmi oblíbenou The Sword School of Hollywood (česky: prašť, jak umíš), ale pochopit že rapír není tesák, a prostudovat alespoň některé italské učebnice a pochopit filosofii italského jedovatého šermu.

K těmto výrobcům bych ještě podotkl, že i když vyrábí několik málo vzorů, z toho co jsem mněl v ruce vůbec nečiší seriovka, a co rapír, ač stejného typu, to originál. Asi nemaj na eN Cěčko.

Havran